3 komentáre

1. Marian Cuth 31. januára 2017 o 11:57

   Veľmi pekne Ďakujem za reakciu.

   Áno u primátov sú sexuálne pudy nezávislé od niečoho ako je ruja.
   Ale v ramci cicavcou sex majú napríklad aj delfíny a to nie len pre potešenie.

   Ale človek má ešte iný rozmer než uspokojiť svoj pud.

   Viem že som hovoril veľmi zjednodušene

   Premyslím si to ako spresniť
   a dotknúť sa toho v čom je rozdiel medzi človekom a zvieraťom

   ešte raz Ďakujem za reakciu

   Odpoveda
   • Michal Hlahol 31. januára 2017 o 14:56

     Dobrý den,
     ještě své vyjádření doplním. Domnívám se, že Vaše teze vycházejí z klasického hrubého antropocentrismu – člověk jako střed všech živých bytostí a nejvyšší úroveň vývoje života na planetě – v rámci objektivity ustanoveno samotným člověkem;). Zvířatům připisujete ty vlastnosti, které se Vaší osobní (či společenké morálce) nelíbí na člověku. Neboli zvířata obviňujete z hříchů člověka. V bodech (některé argumenty zopakuji):
     Sexualita u zvířat: slouží pouze k reprodukci druhu, je značně biologicky omezena během roku na vyhrazené období říje (zvířata de facto nemohou mimo tyto období kopulovat), často dochází k omezení sexuality a rozmnožování i v závislosti na přírodních podmínkách (např. rysi se v případě nedostatku potravy ve svém prostředí přestanou rozmonožovat – samice přesatnou říjet) či společenské postavení člena smečky – u vlků se může rozmnožovat jen alfa samec s alfa samicí zbytek smečky poskytuje mláďatům servis.
     Sexualita u člověka: je často zdrojem „rozkoše“ – zábavy a uspokojení (zřejmě z různých evoluční důvodů, které mohou být ve vzájemné rozporu – utužení vztahu muž – žena, stejně jako jeho ohrožení prostitucí apod.) což vidíme např. i na obrovském rozsahu erotického průmyslu. Zvířata si opravdu pro své obveselení nevyrábějí pornografii. Sexualita u člověka je prakticky neomezená (pokud si ty hranice nestanoví sám člověk – např. ve zmíněném menzesu a těhoteství). Člověk se ve své reprodukci neohlíží na žádné limity prostředí – historicky se rozmnožuje prakticky neustále „hlava nehlava“ (od 19. st z 1 miliardy na dnešních víc než 7) naopak zvířata vždy dosáhnou nějaké „homeostáze“ dané ekologickými principy a dále se již nerozmnožují, resp. jim to není dovoleno.

     Poživačnost: zvířata např. žerou pouze k ukojení hladu, zvířata neberou drogy (až na raritní výjímky), znovu pro zvířata není sex zdrojem rozkoše, nýbrž jen reprodukce rodu.
     Člověk: tvor, který vydá mnoho svého úsilí, aby sám sobě způsobil rozkoš – jídlo – celá obrovská kultura a průmysl gastronomie, kde se řeší chutě a vůně do nejmenších rafinovaností. Lidé se přejídají a tloustnou tak, že jim to nakonec škodí. Alkohol – znovu celý průmysl a stará rafinovaná kultura ohledně toho jak člověku poskytnout rozkoš. Do toho patří i všechny další drogy (a že jich je). Ano i sex je používán jako droga a je kolem toho obrovský průmysl – móda, prostituce, pornografie atd, atpod.

     Vychází mě z toho tento závěr: člověka si silně idealizujete a jeho „hříchy“ naopak připisujete zvířatům, které žádné takové chování reálně neprovozují.

     Odpoveda
2. Michal Hlahol 31. januára 2017 o 11:18

   Nedalo mě to abych nereagoval na dnešní výroky autora relace „Vytvor seba“ vzhledem k „lidské“ a „zvířecí“ sexualitě. Bohužel autor nechtěně svými výroky na adresu „zvířecí“ sexuality prozrazuje, že zřejmě nemá základní znalosti etologie zvířat (nauka o chování zvířat) a v podstatě přírodopisu a triviální znalosti chování rozmnožování i domácích zvířat, které zná každý vesničan. Autor tvrdí, že když člověk (vztahoval to spíše na muže) uspokojuje svůj pohlavní pud, tak zůstává na „zvířecí pouze fyziologické úrovni“, která slouží pouze k uspojení pudu a rozmnožení. Pan autor zjevně asi netuší, že drtivá většina zvířecích druhů provozuje sexuální akty pouze v jistém období, tzv. „říje“ (např. jednou dvakrát do roka) a mimo toto období žádné pohlavní aktivity neprovozuje a nemá k nim ani žádné sklony (ani samci). U většiny zvířat se tedy jedná o skutečně pouze zajištění reprodukce druhu a „sex“ rozhodně neslouží k žádnému „uspokojení“. Naopak u člověka je nápadné, že je schopen od pohlavní zralosti provozovat sex prakticky neustále (a mnoho lidí to také dělá). Toto se objevuje jako evoluční vyjímka, tuším je to také u vyšších primátů (šimpanzi). Teorie proč tomu tak jsou různé. Povšimněme si některých skutečností: člověk je živočišný druh, který se nejmasivněji na planetě rozmnožil, pohlavní orgány člověka jsou disproporčně k tělu větší než u jiných druhů a jejich velikost nemá z hlediska čisté reprodukce význam. Zdá se tedy, že lidská sexualita je tak silná a masivní protože evolučně zajistila masivní rozmnožení lidského druhu. Zároveň je teorie, že k tomu pozitivně přispívá silné pouto které se mezi muži a ženami vytváří i sexualita – silné vzájemné erotické zážitky, kterými dochází k neustálému upevňování vzájemného vztahu – což vede k evoluční výhodě možnosti obou rodičů se starat o své potomky a dát jim tím lepší start do života. U mnoha živočišných i vyšších – savců po období páření otec mizí a o potomka se stará pouze matka. Z hlediska žebříčku autora se vlastně většina zvířat chová mnohem morálněji – sex provozuje jen občas a pouze k reprodukci, zatímco většina lidí může fyziologicky sex provozovat neustále a z hlediska frekvence zvířat (jednou dvakrát do roka) lidé optravdu sex provozují neustále (několikrát za měsíc či i denně). Autorovi doporučuji dovzdělat se v přírodopisu, etologii zvířat i sexuologii. Jinak by na sebe nemohl prozrazovat základní neznalosti.

   Odpoveda