Vážený pane inženýre, člověk se diví, ale odborník musí nelidsky trpět, když poslouchá doslova žvásty dnešních koaličněbruselských politiků o jednoduchých technických a obchodních řešeních energetické krize, politicky samozřejmě absolutně korektních. Tato krize však žene naši společnost, a tím mám na mysli zcela egoisticky naši českou společnost zpět o stovky let, snad do století páry. Přitom elektřiny si vyrábíme výrazně více, než ji spotřebujeme, takže se nabízí prodat přebytky a z výnosů buď ještě zlevnit elektřinu, nebo posílit státní rozpočet a tím důchody, zdravotní péči, nebo investice. Ale někdo rozhodl, že naši elektřinu nejprve nabídneme na energetickou burzu, kde se cena vyšplhá podle nejvyšší cenové nabídky a potom si ji zpátky, pro naše lidi a podniky koupíme za několikanásobek. Emisní povolenky a celé šílenství globálního oteplování, včetně evropského greendealu, žene ceny elektřiny stále výš a stejným tempem rostou i zisky energetických šmejdů. A s plynem a ropou je to jako přes kopírák. Vždyť ty trubky, kterými plyn a ropa proudí, máme na vlastním území a byly doby, kdy jsme si sami suverénně uzavírali dlouhodobé smlouvy za dlouhodobě stálé ceny. Nakonec naši největší přátelé v EU, jako Německo, to tak dělají dodnes. Jen my demonstrativně ukazujeme naši politickou suverenitu a nezávislost na zdrojích, na kterých ale doslova stojí život naší republiky. Jsou ještě možnosti přímých dlouhodobých kontraktů za dlouhodobě stabilní ceny, jak to má např. Německo, Itálie, nebo Maďarsko? A jaký je faktický rozdíl pro nás spotřebitele kupovat z Ruska za EURa nebo ruble? Co prosím lze reálně v krátkém čase udělat pro zajištění přímých dodávek plynu a ropy, než eskalace vztahů a naše politická servilita zavře kohoutky?
Děkuji, Jaroslav Bažant