Ukrajina aneb O čem se nemluví (3. část – Princip nedělitelné bezpečnosti).

Západ, včetně České republiky, dlouhodobě proklamuje a obhajuje právo Ukrajiny svobodně si rozhodnout o svém bezpečnostním směřování formou členství v NATO. Přitom však zcela ignoruje fakt, že se Ukrajina již jako samostatný stát přihlásila dopisem tehdejšího svého ministra zahraničí Anatolije Zlenka tehdejšímu předsedovi Rady ministrů Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě (KBSE) Jiřímu Dienstbierovi z 28. ledna 1992 k helsinskému Závěrečnému aktu z 1. srpna 1975 a Pařížské chartě pro novou Evropu. Jedním z klíčových principů evropské bezpečnostní architektury, obsažených jak v preambuli helsinského Závěrečného aktu z r. 1975, tak i v textu Pařížské charty a dalších mezinárodních ujednání za účasti Ukrajiny, je princip nedělitelné bezpečnosti; podle něj se sice každá země může svobodně rozhodnout o své bezpečnostní orientaci a ukotvení, ovšem nemůže tak činit na úkor jiných států.