Jsem rád, že táta se dneška nedožil. Nevím, jak by kousal dnešní papaláštvo a to, co z jeho velkého, ba největšího, svátku udělalo… Když se ohlédnu zpět, pak nějaký smysl se pojil s 28. říjnem v roce 2005. Za Jiřího Paroubka. Pak už šlo vždycky jen více či méně trapnou přehlídku vlezlosti a servility. Ale i ta se lišila případ od případu. A dnes zcela určitě opět překonáme všechny doposud „zvládnuté“ meze!!!