Martina Landergott:
Přátelé, je mi moc líto, dnes ráno byla nalezena mrtvá Terezka Tereza Spencerova, zřejmě srdíčko.
Zemřela včera doma kolem 22:00hod. u cigárka v posteli se svými milovanými – fenkou Chelsie a kočičkou Prckem Feliz, myslím, že si to objednala hezky, ale moc brzo.. S Terkou byla legrace, někdy i vášnivé debaty o geopolitické situaci ve světě, byla svá, chytrá, vášnivá, rebel a přitom citlivá. Byla jedna z těch novinářek/ů, kteří neseděli v hotelu u rautu a šli do města a zjišťovali v místních ulicích od lidí, jaká je situace a ne vždy to bylo bezpečné. Právě proto se stala v roce 2015 první českou novinářkou, jíž poskytl rozhovor syrský prezident Bašár Asad. Často to byla právě ona, která přinášela nejaktuálnější informace o tom, co se kde skutečně děje, na blízkém východě, který cítila jako svůj druhý domov, stáří si plánovala dožít tam. Asi před 14 dny jsme měly jednu z vášnivých debat o migrantech, nakonec jsme se obě zasmály pochopily a respektovaly, protože Terezka byla v jádru bodrá a přátel si cenila, stejně jako já <3 Sama se rozmluvila o tom, že už viděla hodně, ale co ji dostalo nejvíc, byl jeden záchytný tábor, kdysi před lety a že nikdy nepochopí, co jsme my lidi zač. Říkala o tom, jak se tam cítila jako v říši mrtvých v jednom z táborů, do kterého utekli lidé před válkou, většina o někoho přišla a měli strach, že si pro ně přijdou. Dojaly ji ženy, které přišly o děti a muže a samy se ujímaly a objímaly děti, které přišli o své rodiny. Jak se tulili v hadrech, na sobě a při sobě neměli skoro nic, leželi v noci v klubkách na zemi na kartonech papíru,aby jim bylo teplo. A tenkrát někdo rozhodl zabránit humanitární pomoci tomu místu a jak se cítila, když je opoušťěla, protože jí vypršelo vízum. Bolelo jí srdíčko z toho, jaký je svět, moc doufám, že dojde tam, kde je doma a že se tam všichni jednou setkáme a povíme si to pak.. Terezko, přeju ti rovnou stezku a světlo na cestě domů <3
Tereza Spencerova
Narodila se v roce 1965. Studovala žurnalistiku na Karlově univerzitě. Poté sedm let působila v zahraniční redakci České tiskové kanceláře (ČTK), mimo jiné letech 1991–1992 byla v Egyptě zpravodajem ČTK pro Blízký východ. Poté pracovala v nakladatelství Reader’s Digest Výběr. Psala sloupky pro časopis Reflex. V letech 2003–2005 byla redaktorkou týdeníku Mladý svět. Byla také editorkou časopisu MF Plus,v letech 2013–2016 psala i pro magazín Lidé a země.
Nejpozději od června 2009 působila jako redaktorka, komentátorka a editorka v Literárních novinách. Ty opustila v polovině října 2018. Od té doby známe její ranní kávičku, kvůli které vstávala každý den v pět hodin a šmejdila několik hodin po zprávách z celého světa, aby nám přinesla nejaktuálnější info, ať už právě byla doma nebo na cestách.
V roce 2016 obdržela Krameriovu cenu, kterou vyhlašuje Asociace nezávislých médií (ANM).
Soukromý život a aktivismus
Z přelomu 80. a 90. let má syna. V roce 1998 podstoupila operativní změnu pohlaví.
V roce 1998 stála u zrodu občanského sdružení TransForum, první oficiální organizace svého druhu ve východní Evropě. V roce 2003 o ní Andrea Majstorovič natočila díl z dokumentárního cyklu společnosti Febio Zpověď – Zpověď matky, která byla otcem.
Literární dílo
Spencerová, Tereza: Jsem tranďák! (2000)[
Feinberg, Leslie: Pohlavní štvanci (G plus G, 2000, překlad)
PS: Četla jsem knihu „Jsem tranďák“ a byla velmi zajímavá, dozvěděla jem se mnoho zajímavých věcí př. o vývoji přístupu společnosti k dransgender lidem napříč kulturami až po osobní pocity Terezky. Knihu vřele doporučuji.
Hezkou cestu Terezko
Zdroj: https://www.facebook.com/martina.landergott1/posts/3109187262448789
